07. 12. 2011 - 01. 01. 3000

Pár postřehů z osmiměsíční cesty po Iberii perem českého WWOOFera...

Zastavení první: Pipirimosca

Je polovina dubna a tak přicházíme na Pipirimoscu právě v okamžiku, kdy vrcholí sklizeň jarní cibule. Je jí potřeba vykopat, nakrájet na kusy, zasmažit, naplnit do sklenic a zamrazit v některém z velkých mrazáků. Pro pár lidí práce na 14 dní. Kromě toho probíhají úpravy v zeleninové zahrádce, v sadu, kolem koní a dělá se nová podlaha v Pipiribaru.

Pipirimosca je pozurohodné místo. Na jedné straně snaha o permakulturní zemedělství, na druhé o využití všemožných jinde již nepotřebných věcí, které jsou naházeny na tématických hromadách (díly ke kolům, krytina, cihly, prkna...), což budí trochu dojem skládky.

Jinak raketová pec, sluneční kuchyně, kompostovací záchod a další detaily příznivé životnímu prostředí.

Pipirimosca hostí vždy velké množství wwooferů a je v těsném kontaktu s dalšími farmami v okolí. Funguje i jako centrum alternativní kultury, která se o některých sobotách odehrává v Pipiribaru. Kromě barového pultu tu nechybí ani pódium s ozvučovací technikou.

Jistým problémem je neodbornost elektrických rozvodů a stavebních prací obecně, je třeba být ostražitý při pohybu a zacházení s elektrikou.

Vracíme se sem ještě v září, kdy je mimo jiné sklizeň fíků a výsadba stromů, ale hlavně se už naplno rozeběhlo pečení chleba, prodává se na trhu a co zbyde slouží k potřebám obyvatel Pipirimoscy.

Poslední návštěva je v prosinci. Probíhá veliká dostavba, betonujeme, kopeme a vážeme armatury. Jíme dýně na tisíc způsobů a zažíváme maximální energetickou efektivitu, když se všech asi 10 lidí schází večer u kamen v jediné vytopitelné místnosti.



Zastavení druhé: Visalibons

Visalibons je malá, prakticky opuštěná vesnička v předpyrenejí. Tady žije Belgičanka Hilde a její 4 dcery. Práce se točí kolem obdělávání několika malých biozahrádek, péče o zvířata, přípravy dřeva na zimu a úprav kolem domu. Místo v zásadě odříznuté od civilizace, o to krásnější s možností výletů po okolních kopcích.



Zastavení třetí: Santa Eulalia

Holanďanka Margo nás vyzvedává ve městečku A Rua. Když vystupuje z vrzajícího teréňáku, tušíme zajímavou destinaci. A taky jo, po 15 kilometrech úzké a točité silničky nás vítá v mnoha ohledech soběstačná farma (biozahrádka, stádo koz, prasata, slepice, včely, malá větrná elekrárna...) ve vesničce o dvou obydlených domech a spoustě ruin. Pracujeme na zahradě, staráme se o zvířata a přesouváme dřevník.



Zastavení čtvrté: Orellán

Orellán leží v turisticky nesmírně atraktivní oblasti starých římských dolů Las Medulas. Toho se snaží využít naše další hostitelka Theresa, a tak si tu otevřela krámek s uměleckými předměty. Naše práce je především betonování v okolí jejího budoucího domova a obhospodařování její mikrozahrádky. Theresa nepěstuje v zásadě nic, ale velmi důsledně nakupuje biopotraviny. Jejím největším přáním je, aby si wwoofři dobře prohédli okolí, takže máme spoustu času na výlety.



Zastavení páté: Orgiva

Na mnohohektarovém pozemku pěstuje Angličanka Kate olivy, granátová jablka a fíky a současně experimentuje s různými druhy přírodních staveb. Stavíme kurník originální technologií (stěny pletené z proutí opatláváme omítkou ze směsi hlíny, pilin a oslího trusu, která za pár dní ztvrdne na kámen). Orgiva je multikulturní městečko, ve kterém hledají klid důchodci z Velké Británie stejně jako hippies z celého světa.



Zastavení šesté: Alozaina

Patricie a Mikhail si splnili svůj sen a tráví stáří na jihu Španělska. Pěstují olivy, píší knihy a pořádají kurzy všeho možného od šamanismu až po práci s léčivými krystaly. Je přelom listopadu a prosince takže se přidáváme ke sklizni oliv, ze kterých se pak lisuje olej pro rodinu a známé. Kromě toho pracujeme v zahrádce a čistíme sad od všelijakého křoví.



Obecné zkušenosti s wwoofem ve Španělsku

1. Velké množství farem vlastní cizinci (potenciální nevýhoda kvůli učení španělštiny, ale výhoda pro anglickou domluvu).

2. Na dotaz, zda je na konkrétní farmě volno a zda je možné přijet odpoví zhruba polovina oslovených, většinou kladně, ale v některých obdobích na mnoha farmách práce moc není (typicky jižní Španělsko v listopadu před dozráním oliv). Kromě toho někteří farmáři mají problém dosáhnout internetu a čtou emaily jen jednou za týden či čtrnáct dní.

3. Na všech navštívených farmách byla bohatá knihovna s knihami o všem od biozemědělství přes domácí stavitelství až po jógu. Nikdo se nezdráhal knihy půjčovat.

4. Nemáme ani jednu špatnou zkušenost s farmáři, domluva práce a volna platila vždy na 100 %.

5. Někteří wwoofeři těžko snášeli stereotypní práci (třeba týdenní zpracování cibule), ale na to se je třeba připravit. Dělá se, co je zrovna potřeba. Kromě toho, je-li to jen trochu možné, jsou farmáři změnám práce otevření.

6. Farmáři jsou zvyklí na pobyty nejrůznějších lidí a někdy vysvětlují práci jako pětiletým dětem. Není to proto, že by si vás nevážili, ale proto, že mnoho lidí převážně ze západní Evropy nemá ani elementární povědomí o zahrádkaření.